Hozená do vody

Můj první článek na můj blog :D dopředu se omlouvám, za nějaké chyby, nebo něco podobného, ale nějak se začít musí. Chci vám něco napsat o mě a mém začátku jako trenérka a místě kde pracuju.

Fitness...Všichni v tom vidíme něco jiného. Co to znamená pro mě? Jsem trenérka teprve pár měsíců a dostala jsem se k tomu, vlastně nevím ani jak :D někdo lusknul prsty a najednou jsem stála ve fitness. Pracuju v Sokolovně v Průhonicích , máme to tu sice malé, ale zato hezké a dobře vybavené. Tím, že nejsme velký komplex, máme mezi sebou užší vztahy. Jsme jako rodina a náš přístup ke klientům je osobitý a tak se často stává, že nám řeknou i své soukromé záležitosti. A to se teda dozvídáme zajímavé věci. Nic méně musím říct, že jsem se do toho úplně zažrala. 

Můj první zážitek, neboli má první skupinová lekce...noooo, co říct jako první. Byla to docela legrace.Hozená do vody a plav...
Samozřejmě jsem byla neskutečně nervózní a přemýšlela jsem jak je zaujmout a při tom se nezamotat do trapných vtípků, což já velice dobře umím :D. Hodina musela být příjemná, přátelská ale zároveň nadupaná. Přišlo docela hodně lidí. Musím říct, že nervozita u mě o to víc stoupla, ale bylo potřeba, abych nějak začala. Tak jsem si sama pro sebe řekla: ,,Míšo, neboj se, nebuď nervózní a jednoduše se představ." Má první věta byla pro mě tou nejsložitější a nejdelší větou, kterou jsem ze sebe v ten moment dostala: ,,Ahoj, já jsem Minnie a jsem vaše nová trenérka." Souhlasíte se mnou, že opravdu nic složitějšího jsem nebyla schopná vyslovit? Reakce lidí byli v první moment, trochu jiné, než jsem očekávala. Typu: kde je trenér, který vedl hodiny? Proč tady není?

Řekla jsem si: ,,uffff, to dáš." Tak jsem jednoduše všechno vysvětlila a trochu rázněji zavelela, že začneme i makat a ne se jen vykecávat . A najednou se atmoška uklidnila...
Ukázala jsem jim můj systém cvičení s vlastní vahou těla, cvičení pro celé tělo a ne jenom na jednu část. Styl hodiny byl crazy a zábavný, což vystihuje mojí povahu...vtípky, popichování a zapojila jsem do toho i mně velmi blízkou aktivitu...box. V půlce tréningu ze mě opadla tréma a tréning se posunul o level výš a pak to přišlo. Bylo to neskutečně uvolněné, zábavné a hlavně jsme si zamakali. Po hodině všichni odcházeli spokojení, splavení, ale zato nabuzení na další cvičení. Bylo to neskutečné...energie a euforie vylítla ve mně na maximum a těšila jsem se na další trénink. Pomalu jsem začala chápat, že trenér není jenom člověk, který pomáhá lidem se dostat do formy, ale je pro ně i psycholog, terapeut, kámoš a to mě baví a naplňuje. A nejlepší na tom je, že mi začíná chodit čím dál víc lidí...pecka, je to mnohem víc než jsem od toho očekávala.